Kulový blesk, aneb cesta z pekla do ráje a zpět.

Nový Zéland

Kia Ora, moje jméno je Michal a chtěl bych se s vámi podělit o můj příběh, který se odehrál v posledních několika měsících. I když jsem v životě nikdy nic nenapsal a ani mě nikdy nenapadlo, že se něco takového stane, i přesto jsem se rozhodl podělit o svůj zážitek.

V tomto příběhu naleznete mnoho chyb, původně jsem si to chtěl nechat opravit od nějakého zdatného češtináře, ale nakonec to pošlu, tak jak jsem to napsal. Na češtinu jsem nebyl nikdy expert, ale nikdo není dokonalý. Každý máme talent na něco jiného, někdo umí lépe počítat, jiný zase psát. Myslím, že to v tomto příběhu nehraje takovou roli a pokud to někomu vadí nebo ho bude příběh nudit, tak to hned zavřete. Napsal jsem to jako malou inspiraci pro lidi, kteří pořád tvrdí, že něco nejde. Myslím, že tento příběh ukazuje, že jde všechno, když se chce. Samozřejmě to chce trochu tvrdohlavosti a pomoci od správných lidí. Pokud se ke mně dostane nějaká pozitivní zpětná vazba, tak budu rád a třeba ještě něco napíšu. Negativní připomínky, případně opravování textu si nechte pro sebe, je mi to celkem jedno. Nejsem v ČR, kde mi tyto věci občas přijdou jako národní sport. Pokud Vás ani tyto slova neodradila od čtení, tak budu rád, když budete pokračovat, vypnout to můžete vždy. 🙂

Vše začalo v létě loňského roku, kdy jsem se rozhodl, že odcestuji na Nový Zéland a strávím tam pár týdnů cestováním se svojí přítelkyní (Evou). Zakoupil jsem tedy letenky přes CZECHKiwis s odletem začátkem prosince. Po pár týdnech od zakoupení jsem zjistil, že v práci vše stihnu dřív, proto jsem poprvé požádal o pomoc CZECHKiwis a to ve formě změny data odletu na 15.11.2019. I přesto, že změna termínu nebyla levná, rozhodl jsem tuto cenu zaplatit s vidinou delšího pobytu v této nádherné zemi. Říkal jsem si „víckrát se tam asi nepodívám, tak ať to stojí za to“

V půlce listopadu jsem tedy odletěl a prožil v této zemi krásné dva měsíce plné cestování. I když to bylo někdy náročné, tak se nám povedlo urazit celkem 7000 km a poznat skoro všechny kouty Nového Zélandu. Za tyto dva měsíce mě toto místo tak okouzlilo, že jsem se vůbec nechtěl vracet a dokonce ukápla malá slzička. Nasedl jsem tedy do letadla a vydal se na dlouhou cestu domů. Již v letadle jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych se sem chtěl někdy vrátit. Po návratu do ČR se má myšlenka začala přeměňovat v rozhodnutí vrátit se.

I když jsem věděl, že musím opustit práci, prodat auto, pronajmout byt a vzdát se prakticky všeho co jsem v ČR měl, včetně opuštění rodiny a kamarádů, tak i přesto jsem to chtěl udělat.

            Asi za to může moje tvrdohlavost, když se prostě rozhodnu, tak to udělám za jakoukoliv cenu.

Začal jsem tedy spřádat plány, jak to udělat, abych mohl odjet. Jedna z prvních věcí byla, že jsem se přihlásil na 6. týdenní kurz angličtiny (jsem začátečník) a hlavně zjišťovat informace ohledně pracovních víz na NZ. Víza se udělují vždy začátkem března a dostane je jen 1200 nejrychlejších v ČR. Současně jsem začal řešit pronájem bytu a prodej auta.

V půlce února jsem začal chodit 3x týdně do kurzu a čekal na den D. Když tento den nastal, tak jsem byl připraven u dvou PC a hlavně s podporou dvou kamarádů + Evou na telefonu, která byla pořád na NZ. Ve 22.00h se spustila registrace na získání pracovního víza a já se po 45 min. nervování proklikal až k platbě a žádost odeslal. V tuto chvíli jsem si říkal, že už se nemůže nic stát a od mého snu mě dělí jen smrt. Jenže jsem se velice mýlil! Po registraci jsem chodil nadále do kurzu, postupně jsem začal vyklízet byt a vyřizovat všechny důležité věci spojené s odjezdem, vše probíhalo tak jak má. Ideální stav 🙂

Teď bych rád popsal poslední týden před odletem na NZ, protože si myslím, že to stojí za to a nedá se to popsat jinak než „akce kulový blesk“ aspoň tedy poslední 3 dny.

Neděle 8.3.2020

Kupuji letenky u SWISS (Praha – Zurich – Singapur- Auckland) s odletem 31.3.2020 do Aucklandu (severní ostrov) + přeletovou letenku do Queenstown (jižní ostrov) kde se nachází Eva.

Pondělí 9.3.2020  – čtvrtek 12.3.2019

Nic mimořádného se neděje, dělám evidenčku na auto kvůli přepisu, ukazuji novým nájemcům byt, který jim mám 31.3. předat. Dál chodím do kurzu a dávám auto do servisu, aby bylo při prodeji vše v pořádku. Večer ve zprávách vidím, že se začínají dělat první opatření ohledně chřipky a tak píšu CZECHKiwis, zda by bylo možné rezervovat letenku už na začátek příštího týdne. Ideálně úterý, abych měl jeden pracovní den na zařízení pár důležitých věcí.

Pátek 13.3.2020 – začíná akce kulový blesk

Ráno začínám od 8h kurz, který končí v 11h, ihned se dívám na email a mám zprávu, že bych mohl mít změnu letu na úterý 17.3. (super co lepšího si přát) Jedu vyzvednout auto ze servisu, pak oběd a přemisťuji se na masáž, která mi začíná ve 13h. Mezitím si dopisuji s CZECHKiwis a potvrzuji všechny změny, které jsou potřeba udělat. Už čekám jen na email s detailem platby. Místo toho mi ve 13h přichází informace o rozhodnutí vlády se zrušením všech letů od půlnoci z neděle na pondělí. Ihned tedy odepisuji, že potřebuji změnu letenky už na neděli a pravidelně kontroluji email během masáže. Vzhledem k tomu, že pořád nemám schválená pracovní víza, tak je potřeba NZeTA, která schvaluje imigrační a trvá to až 72h. Naštěstí NZeTA mám od loňského roku a je platné 24 měsíců.

V 15.00 přijíždím domů, rychle tisknu plnou moc na přepis auta a další pro rodinu, aby za mě mohli pár důležitých věcí vyřídit. Odcházím na poštu, abych ověřil podpis.

V 17 h se vracím domů s dobrým pocitem, že mám další důležitou věc za sebou. S kamarádem, kterému prodávám auto, řeším další formality. Díváme se na plnou moc a k mému zděšení zjišťuji, že u ověřovacího razítka mám zadané špatné číslo domu. Paní na poště se omylem překlepla a všechny plné moci jsou k ničemu (hold stane se). Tisknu tedy znovu všechny dokumenty a běžím na poštu dřív, než zavřou. V 17.30h mně přichází email s potvrzením změny letenky, kterou ihned platím. Teď už potřebuji vyřešit poslední problém a to je letenka pryč z Nového Zélandu. Tu potřebuji, protože pořád nemám pracovní vízum a tím pádem by mě nepustili už na letišti v Praze. CZECHKiwis mně nabízí letenku do Sydney, ale má to podmínku a to je zažádat elektronicky o vízum do Austrálie (může to trvat i 24h nebo déle)

I když nejsem ještě zdatný angličtinář, tak žádám s pomocí Google translator o vízum a doufám o rychlé schválení. Za hodinu mám vízum potvrzené, takovou rychlost jsem nečekal.

Super, vše odesílám CZECHKiwis k dořešení letenky a 20.40h mám hotovo, teď už jen vyklidit půl bytu a dát ho do přijatelného stavu k předávce, kterou za mě vyřídí brácha. Naštěstí mně pomáhají kamarádi, takže jde všechno rychleji. Drobnosti nechám na neděli a pokouším se usnout, bohužel se mi to moc nedaří, ale i chvilka je dobrá.

Sobota 14.3.2020

Vstávám v 6h a uklízím poslední drobnosti. V 10 h se ke mně stavuje bratr, kterému dávám instrukce k předávce bytu. Předávám mu klíče a chystáme pár věcí, které je potřeba přemístit na bezpečné místo. Je 11h a vše klape jak má, když najednou přichází SMS s textem „Váš let byl zrušen“ Už po několikáte za poslední dva dny si říkám „a je to v pr…“ Ihned píšu na CZECHKiwis, zda se to dá nějak vyřešit.

Odpověď je rychlá: na letiště se nedá dovolat a mám dvě varianty. Zajít si na letiště a zkusit si vyhádat změnu letu nebo koupit jiný let s odletem v 15.30h. Obě varianty jsou nereálné, protože z Brna do Prahy se za tak krátkou dobu nedostanu. Naštěstí dostávám další zprávu, že můžu letět i v neděli, ihned odepisuji a bookuji letenku, ať to stojí, co to stojí.

Odjíždím za taťkem na oběd a předat pár věcí do úschovy. Mezitím se mi cca ve 12.30 h podaří zaplatit novou letenku s Emirates (Praha – Dubaj – Bali – Auckland). Odjíždím ještě za mamkou, předat další instrukce v mojí nepřítomnosti a doufám, že už se nic nestane. S kamarády uklidím byt a dořeším prodej auta.

Neděle 15.3.2020

Stávám v 6 h s nervy na pochodu, moc jsem toho nenaspat. Chystám poslední věci a připravuji se na odjezd směr Praha. Naštěstí mě můj kamarád Jirka odveze autem, které jsem mu prodal, takže jsem v klidu.

V 11 h dorážím na letiště, zatím je všude celkem klid, až na nějaké zrušené lety se nic neděje. Po 12 h hodině se setkávám s Martinem a Mikulášem na letišti. Jsou to dva kluci, které jsem do dneška neznal, ale napsal jsem si na FB s Martinem, který letí také do Aucklandu, jen s jinou společností. Naštěstí máme přílet do Aucklandu v podobnou dobu, proto se domlouváme na společném projití imigračního na NZ. Jsem rád za pomoc, protože člověk nikdy neví, co po něm budou chtít a jak už jsem psal, moje angličtina není nic moc.

Ve 12.30 h jdu vystát frontu na odbavení a po dvaceti minutách se dostávám na řadu. Bohužel zrovna k mladé paní, která je tak neochotná a nepříjemná, až je mi z toho zle. Na asiaty přede mnou řvala asi 3 minuty, že si mají sundat roušky, protože potřebuje vidět obličej. Jenže jim to opakovala pořád česky a divila se, že jí nerozumí. Přicházím na řadu já a první co slyším: Máte víza? Já si v tom totálním stresu neuvědomuji, že víza jsou NZeTA, která mám schválená z loňska a odpovídám, že ne. Že je dostanu až na NZ, navíc jsem paní předal nový pas a NZeTA mám registrované na starý pas. Paní je velice rychlá a neochotná, v rychlosti odpovídá. Nemáte víza, na shledanou, to je Váš problém. Opět další stres a už po několikáté se se vidím zpět v Brně. Naštěstí to řeším s Martinem a ten mi říká, že mám ukázat NZeTA. Hledám je tedy v mobilu a vydávám se rovnou za nadřízenou osobou této neochotné paní. Naštěstí je můj problém s pasem a NZeTA vyřešen velice rychle a daří se mi odbavit.

Cca ve 14 h se s Martinem vydáváme k pasové kontrole, jenže k našemu zděšení je tu fronta asi 300 lidí. Říkáme si, zda to vůbec stihneme. Naštěstí, po 10 minutách jde kolem paní a hlásí: “Kdo má EU pas, může zamnou, tak následujeme dav a dostáváme se k okýnku cca po 10 minutách.” Vše prochází hladce, takže se dostávám až do odletové haly, nikde žádná kontrola teploty, ani nic podobného. V 15:30 h odlétám směr Dubaj, kde v pohodě přestupuji na další letadlo směr Bali.

Tady si říkám, že by mi nevadilo zůstat v případě nevpuštění na NZ. Procházím kontrolou bez větších problému a je to jediné letiště, kde jsem zahlédl termokameru. Sedám do odletové haly a zjišťuji, že mi byla konečně schválena pracovní víza. Hned si říkám, konečně nějaká dobrá zpráva, další věc, co mi pomůže u vstupu do země.

Odlétám z Bali a po 8 h letu se dostávám na letiště v Aucklandu, kde se setkávám s Martinem a Mikulášem. Před odletem jsme věděli, že musíme do karantény, ale během letu se pravidla pro vstup ještě zhoršila. Zjistili jsme, že musíme mít zařízené ubytování někde v izolaci, jinak nás mohou deportovat a vzhledem k tomu, že hotely, Airbnb, atd. ruší rezervace všem nově příchozím, tak by mohl nastat problém.

Naštěstí, Martin problém s ubytováním začal řešit už v Praze, takže měl vše zaplacené a potvrzené od majitele domu. Další dobrá zpráva pro vstup na území NZ. Je 5.30 h ráno, po vyplnění dotazníků na Covid a proclení, se zařazujeme do fronty cca 100 lidí a čekáme co se bude dít. Jak hrozný ten vstup bude. K mému údivu se nás jedna paní z kontroly zeptá, zda se cítíme dobře. Po odpovědi ANO, nás s úsměvem na tváři pouští dál k pasové kontrole. Zde přichází jediná otázka a to je: co budete dělat na NZ? Odpověď zní, asi KIWI. Pán se usměje a pouští mě dál, teď už jen biosecurity a jsem vpuštěn. U poslední kontroly jen sděluji, že mám jedny boty a poslední použití bylo v lednu na NZ, pán se usměje a pouští mě dál.

Byl jsem překvapen, jak v pohodě tato kontrola proběhla, vše s úsměvem, jako by se nic nedělo, ale to je typické pro Kiwáky. Jen doufám, že se jim to nevymstí, protože tu zatím nikdo nenosí roušky a vše funguje v normálu. Asi si tu ještě nikdo neuvědomuje, co se děje jinde ve světě.

Teď tu sedím na verandě a mám vedle sebe dva nové kamarády, kteří mi v mé cestě hodně pomohli, a to se známe 4 dny. Chtěl bych říct, že to vše dobře dopadlo, ale jen částečně. Hlavní je, aby se ve světě dalo vše do pořádku a až pak můžu říct, že tento příběh končí v dobrém.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat rodině a kamarádům. Bez vás všech bych si tento sen nemohl nikdy prožít.

Zvláštní poděkování patří CZECHKiwis, bez lidí z této společnosti bych seděl pořád v Brně. Ještě jsem nikdy nezažil, aby bylo vše vyřízeno v takové rychlosti, nasazením, a hlavně pohodovým přístupem. Jestli budu mít štěstí někoho z vás potkat, tak u mě máte velkou večeři. 🙂

novy-zeland-04

Obrázek 1 z 1

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..