Víkendový výlet do Itálie – Ceresole Reale

Ceresole Reale

Letos jsem ještě nebyl v Itálii a jelikož tam toto léto opět pracovala naše kamarádka, volba víkendového výletu byla jasná. Původně jsme chtěli jet autem, ale když jsme se podívali na mapu, kdeže to vlastně pracuje – až u francouzských hranic v Grajských Alpách, tak jsme to přehodnotili.

Jelikož dlouhodobě je super cena letenek z Brna do Bergama u Milána, tak jsme to nakombinovali. Z Bergama to pak je cca 200 km / 3 hod. cesty autem.

Na cestu výlet jsme přibrali Luciu s Lubomírem, kteří se za námi stavili už o den dříve, tak jsme si dali grilovačku na terase a ráno už vyrazili směr letiště. Brněnské letiště je malinké, a nebýt charterových letů, tak asi ani nefunguje. Právě skupinka „koupáku“ nás pobaví, když my čekáme ve frontě na security, a slečna od přepážky shání právě dovolenkáře, kteří si sedí opodál a čekají nevím na co, ale ne ve frontě 😊 A vůbec je netankuje, že na ploše už na ně čeká letadlo.

Security nám probíhá pak bezproblémů, dáme kafé a jdeme do letadla. Místa jsou rozhozené, ale prohazujeme se s jedním párem, tak sedíme spolu a ještě v první řadě, kde je mega prostor na nohy. Let absolutně v pohodě a Bergamo nás vítá nevlídným počasím, vichr a leje jako z konve.

 

 

Půjčení auta jsem zařídil dopředu na stránce půjčovny. Z Mallorcy jsem měl dobrou zkušenost s Centauro, tak i teď padla volba na ně. Nesídli sice přímo na letišti, ale kousek od něj, kde vás hodí dodávkou, která kyvadlově jezdí mezi půjčovnou a letištěm. Chytré řešení a ani se skoro nečeká.

Auto jsem chtěl trochu s vyšším podvozkem, jelikož jedeme do hor. V půjčovnách si můžete zvolit pouze kategorii, ne konkrétní vůz. Doufal jsem v Nissan Juke, dostali jsme Fiat 500 😀 No co, aspoň je to stylové, italské.

Po dvou hodinách cesty, přichází to, proč jsme sem jeli – obžerství. Na výběr restauraci je profík Magdaléna ve spolupráci s Tripadvisorem. Tentokrát to však nebude na první dobrou. Blížíme se k vytipované restauraci, jede se tam do dvora přes bránu, parkoviště plné luxusních aut, najdeme poslední místo úplně vzadu. Jdeme ke dveřím a tam spatříme michelinské hvězdy. Rychlý pohled na sebe a rychlý úprk. Který nebude až tak rychlý, protože musím vycouvat ve složitém malém prostoru, v autě, které nemám zažité. Trvá to pár minut. Samozřejmě vyjde ven kuchař a po italský na nás haleká, proč nebudeme obědvat. Děláme, že jsme Němci, že nerozumíme a rychle se klidíme pryč.

Druhá vytipována restaurace je už přesně dle našeho gusta, domácké místo, plné lokálních lidi, nadpozemské jídlo za nízké ceny (dvouchodový oběd do 10 eur). K tomu ještě číšník sympaťák, který nám dává tipy na výlety (jednu ze čtyř hor, které nám napíše, pak skutečně zdoláme).

Po skvělém obědě vyrážíme na poslední úsek cesty – cesta údolím a stoupání do hor, směrem k národnímu parku Gran Paradiso. Kamarádka Mária pracuje už na horské chatě ve vesnici Ceresole Reale – Rifugio Le Fonti Minerali (v chatě vyvěrá minerální železitý pramen). Původně jsme měli obě noci spát tady, ale první noc je zde svatba, tak jsme převelení na druhou chatu nedaleko, nad jezerem Ceresole (Lago di Ceresole).

 První den stihneme krom pokecu s Márii ještě oběhnout jezero a přecpat se skvělou pizzou. Druhý den je v plánu celodenní túra.

>> >>> Výstup na Mont Tout Blanc (3.438 m)

Po výšlapu spousta jídla, a potom do noci zpěv u kytary a piva. Ráno už jen snídaně, přesun do Bergama, odlet do Bratislavy, návštěva na kafé u Ondřeje a autobusem domu do Brna.

Na závěr obrovské poděkování Márii za pozvání, skvělé pohoštění a nádherný zpěv, jsi super!

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..